Říkám jim, že se jmenuji Vis Telimus. Říkám jim, že jsem před třemi lety osiřel po tragické nehodě a že jsem se na jejich nejprestižnější školu dostal čirou šťastnou náhodou. Říkám jim, že po promoci se s radostí připojím ke zbytku civilizované společnosti a umožním, aby mi odebírala sílu, energii a cílevědomost – jež nazývají Vůlí – a přispívala jimi těm u moci, jako to dělají miliony dalších. Jako to nakonec musí udělat každý.

Říkám jim, že mezi ně patřím. Věří mi.

Ale ve skutečnosti jsem byl na akademii poslán proto, abych našel vysvětlení. Vyřešil vraždu. Objevil dávnou zbraň. Odhalil tajemství, jež mohou republiku rozcupovat na kusy.

A za žádnou cenu nebudu nikdy odevzdávat svou Vůli říši, která popravila mou rodinu.

Nicméně abych přežil, musím se nejprve vyšplhat po akademickém žebříčku, usmívat se, přátelit se a předstírat, že jsem jedním z nich. Vyhrát. Protože jestli to nedokážu, ti, kdo se mě pokoušejí ovládat a znají mé skutečné jméno, už pro mě nebudou mít využití.

A jestli Hierarchie zjistí, kdo doopravdy jsem, přijdu o život.