Strávil jsem ve společnosti neživé hmoty – krápníků v různých formách – velký kus života. Obdivoval jsem jejich křehkou krásu v jeskyních a propastech Bulharska, Rumunska, Maďarska, Slovenska, Polska, Rakouska, Slovinska či Itálie. Kolikrát se mi při práci – kopání, mapování a dokumentaci – povedlo sednout si, zhasnout světlo a vnímat zvuky dopadajících kapek vody.

Na začátku života každého krápníku či člověka je životadárná kapka. Lidská populace vyrostla pod ochranou jeskynních úkrytů. Ve spojení dojmů z krápníkové výzdoby a kouzelné hry stínů v podzemí vyrůstaly první náboženské představy lidí: Mohamed v jeskyni Hírá, Ježíš či Mithra, narozený v jeskyni…

Mayské představy o podsvětí Xibalba či drobné jeskyně na Velikonočním ostrově – to všechno jsou svědkové sepětí lidské kultury s podzemním světem. Na Moravě Býčí skála, v Českém krasu naše Martina – za každou zodpovězenou hádankou z tohoto světa se objevují další hádanky. Z křehké krásy krápníků se stávají svědkové prošlých věků – doby sucha, výbuchů sopek, střídání suchých a vlhkých období...

Podzemní svět mi byl oporou v nesnadných úsecích života. Možnost vyzuřit se s krumpáčem či polní lopatkou znamenala pomoc psychice, která dostávala zabrat. Kurzy kanystrterapie – naplnit oříznutý kanystr hlínou, vytáhnout na slunko, vysypat a znova a znova – jaký to balzám pro duši!

Rád bych, aby se moje nesnadno vznikající kniha stala svědectvím doby, kterou jsem prožil. Mnohé z toho je neopakovatelné (doufám). Tak jako krápníky jsou svědectvím přírodních dějů, tak by i tahle knížka měla být malým střípkem v obraze doby, kterou jsme prožili.