Výročí  sedmi  set  let  od nastoupení  Lucemburků  na český  trůn  se  nedávno  stalo  příležitostí  k mnoha  připomínkám této  druhé  vládnoucí  dynastie  našich  dějin.  Dalším  příspěvkem  je  nový  životopis  prvního  Lucemburka  na českém trůně.
 
 Král  Jan  Lucemburský  se  v českých  dějinách  netěší  zvláštní  přízni.  Stále  se  traduje  přesvědčení,  že  se k Českému  království  choval  jako  cizinec,  že  nebyl  dobrým  manželem  ani  milujícím  otcem.  Lenka  Bobková, profesorka  českých  dějin  na Karlově  univerzitě  v Praze,  se  pokouší  o vyvážené  hodnocení  osoby  a vlády  Jana Lucemburského,  světlých  i stinných  stránek  tohoto  významného  českého  panovníka.  Jan  přinesl  do českého prostředí  i politického  myšlení  několik  nových  momentů.  Současné  panování  nad  Českým  královstvím a lucemburským  hrabstvím  pro  něj  znamenalo  důležitý  potenciál,  který  mu  dovolil  rozvinout  jak  politickou  aktivitu v říši  směřující  k získání  římského  trůnu  pro  Lucemburky,  tak  zároveň  udržovat  intenzivní  vazby  k francouzské královské  rodině  a pařížskému  dvoru.  Janova  západní  kulturní  orientace  postupně  pronikala  i do české  společnosti a významně  ji  ovlivnila.  Podstatné  zvětšení  území  Českého  království  (o Chebsko,  Horní  Lužici  a Slezsko) představovalo  Janův  trvalý  odkaz  do budoucnosti,  s nímž  se  naše  dějepisectví  dosud  zcela  nevyrovnalo.  Stranou nezůstane  ani  Janův  osobní  život,  jeho  dvůr  a kulturní  zájmy.		
	
	Diskuze je prázdná.
	
	přidat příspěvek do diskuze