Kniha připomíná zkušenosti člověka, jenž si "na náměstích vycinkal" dnešní dobu,  ale  především zažil  hrůzné události minulého  století:  válku,  teror padesátých let,  osmašedesátý se vším všudy,  ale i  normalizační  bezpráví  a blbnutí.  V knize tedy píši o některých  událostech ke konci války /o náletech/,  o únoru 1948,  o popravách a lámání osobností  v padesátých letech,  o závanu uvolnění koncem 60. let a Palachově sebeoběti; několika obrazy shrnuji období normalizace, ale i  dobu po převratu  i s jejími negativy,  která protagonista knihy  vnímá trpělivě. 
      A několika obrazy, aby děj nebyl vytržen z dějinného  kontextu,  popisuji  studentské revoluční nálady konce  60. let  i jinde v Evropě /Finsko, SRN/.
      Přes všechna napětí,  která líčí,  je kniha pokojná:  
      její člověk  na svou dobu nahlíží  pohledem vědomého  křesťana, který i přes váhání  ve víře, ke kterému dospěl pod tlakem všech událostí doby - tak jako ostatně přemnoho lidí ztrácí životní jistoty,  a  bezradně  pak hledají smysl svého žití v mnohých  jeho nejrůznějších náhražkách -,   opět nachází své místo v plnohodnotném životě.
      Kniha vyjadřuje přesvědčení, že se i  praktikující  věřící - jako i  další a další poctiví lidé - svým životem podíleli  na celkovém pnutí doby,  které  přemohlo  komunistický útlak a přispělo  k návratu naší země k jejím historickým kořenům.		
	
	Diskuze je prázdná.
	
	přidat příspěvek do diskuze