Podešva, Jan - Jen záblesk

Stárnoucí muž se vydá hledat dávno ztracené štěstí, protože už dál v sobě nesnese tu „prázdnotu mezihvězdného prostoru“.

Kdy byl vlastně život nejlepší? Když se potkali? Právě je vzali na olomouckou univerzitu, byli z toho v sedmém nebi, i když v pekle estébácké normalizace, ve které hamletovské „být, či nebýt“ znamenalo „bít, či být bit“. Přišly nezvládnutelné úkoly, děsivé zkoušky, setkání s moudrostí profesorů a vlastní pitomostí, ateliér, modelky, Osho, poezie, strach, odvaha, nedostatek spánku i zničujícího sexu. Ale všechno by se dalo vydržet, jen kdyby Ona, nádherná jako korunovační klenoty, neměla před svatbou. Netušili, že šťastně zoufalí prožívají zázrak.

Najde ji ještě po těch letech?